Metodické impulsy 2024: Jak vyhlašovat náborové kategorie (HDR, HD10F) a proč neglorifikovat žákovské vítěze
Brzká specializace. Fenomén, který se u nás čím dál tím více řeší na úrovni nejrůznějších sportů. Jak k tomu přistupovat v orienťáku? Kde je hranice mezi raným rozvojem a tlakem na výsledky?
„Současná doba je bohužel typická dvěma základními chybnými směry v pohybu u dětí: specializací a tlakem na výkon. Obojí nutí dítě již od raného věku příliš přemýšlet nad svými sportovními výkony, úspěchy či neúspěchy. Vytrácí se samotná radost z pohybu a až příliš brzy pak může dojít k vyhoření, kdy dítě prostě přestane sport nebo i pohyb samotný bavit,“ uvedla už před deseti lety Kristýna Přibylová z centra Monkey’s Gym pro Novinky.cz.
Data z různých studií naznačují, že děti, které se věnují různým sportům, obvykle dosahují lepších výsledků v motorických testech a především si lépe uchovávají tyto dovednosti v pozdějších fázích života.
Fotbalové tabulky od 12 let
Některé sportovní svazy už problém začaly řešit. Například ve fotbale se vedou tabulky až od 12 let, fotbalový klub Bayern Mnichov zrušil 2 mládežnické kategorie, aby děti mohly déle růst v pohybově přirozenějším prostředí, byly zdravější a nebyly stahovány z menších klubů.
Paralely v orienťáku
Některé děti mohou být motivovány soutěžením a vyhlašováním vítězů, zatímco jiné preferují společenský aspekt a radost z aktivity. Optimální přístup bude pravděpodobně kombinací obou, s důrazem na celkový rozvoj a radost z pohybu. Z toho není úplně jasné, v kolika letech je dobré začínat s orienťákem. Můžeme se podívat na naši velkou současnou hvězdu, Terezu Janošíkovou, která začala s orienťákem “až” v kategorii D14. “Již od plínek patří pohyb k jedné z mých hlavních potřeb a od malička jsem si prošla trénováním, kde se dalo. V hale (florbal, basketbal), na bazéně (plavání), golfovém hřišti, sněhu (běžky, snowboard, lyže) či prostě jen tak pro radost venku.” Také dle slov dnes již bývalého úspěšného reprezentanta Jana Petržely je vhodné sporty kombinovat. Sám do dorosteneckých let kombinoval lyžování i orienťák, přičemž lyžování má daleko více podchycené tréninky již od žákovských kategorií, z čehož v orienťáku dlouho čerpal.
Mentalita některých trenérů, potažmo klubů, je však proti kombinování sportů nastavena: dítě, které jsme “draftovali” díky náboru chceme maximálně podchytit v klubu. Mělo by absolvovat až tři tréninky týdně, o víkendu pak chceme, aby jezdilo na závody. Dostane se do sváru událostí, kde na další aktivity už tolik nezbývá čas. Nebylo by tedy jednodušší benefitovat z přípravy v dalších sportech, které mají často kvalitní metodiku práce s mládeží nebo také lepší finanční podmínky pro trenéry a “pošetřit” naše síly na přípravu kvalitních mapových tréninků? Pro rozvoj rychlosti využijme kolektivních míčových sportů, pro rozvoj koordinace, flexibility a síly gymnastiku, parkour.
Často to není tak jednoduché, protože i v jiných sportech si každé dítě chtějí udržet a chodit na jiný sportovní kroužek jen jednou týdně bez toho, aby daný sport dítě reprezentovalo na závodech, se moc netoleruje. Ano, je to začarovaný kruh. Pojďme na to v orienťáku jinak. Oceňme děti, že dělají do určitého věku i jiný sport. Nepočítejme oblastní žebříčky v kategoriích 10 a 12 obdobně, jako se nevedou tabulky ve fotbale nebo jako ve Skandinávii:
Pár příkladů ze Skandinávie, kolébky našeho sportu
-
Na závodech v Norsku se mohou děti do 12 let kouknout na závodní mapu už na shromaždišti a s trenérem vymyslet taktiku před samotným závodem. "Děti mladší 12 let by se měly sportem hlavně bavit. Takže do té doby se nesoustředí na to, kdo vyhrává. Místo toho se snažíme přitáhnout děti do některého z našich 11.000 místních sportovních oddílů,“ řekl britskému deníku The Guardian předseda norského olympijského výboru Tom Tvedt.
-
V kategoriích DH16 se Švédi neúčastní Mistrovství Evropy dorostu. V dospělých pak světové šampionáty opanují. Více o Systém přípravy mládeže ve Švédsku v Metodické středě od Daniela Hájka
HDR
V ideálním případě by měla podpora všeobecné pohybové průpravy trvat minimálně do deseti let věku dítěte. „To vše ovšem bez nutnosti srovnávání s vrstevníky, budování ikonických vzorů a tlaku na podávání vrcholových výkonů,“ říká koučka Jana Boučková z projektu Děti na startu. V rámci kategorií v orientačním běhu se problematika dotýká zhruba třech kategorií. První je HDR, kdy na trať se vydávají děti s rodiči. Řada rodičů se shoduje, že se jedná o první seznámení s orienťákem, děti rády hledají kontroly a před sportovním výkonem se jedná o radost z pohybu a nalezených kontrol. Děti v této kategorii dosahují věku zpravidla mezi 3 a 8 lety, i z tohoto pohledu je zřejmé, že výkony jsou velmi rozdílné. Stejně tak úroveň znalostí rodičů je diametrálně odlišná - někteří se vydávají na svůj první závod stejně jako jeho ratolest, jindy na trať doprovázejí zkušení rodiče, pro které je zkracování a orientace v mapě naprosto samozřejmostí. Proto se v posledních letech ustálilo nepsané pravidlo na řadě závodů: nevyhlašování této kategorie a ocenění všech malých závodníků v cíli nebo před nastoupeným publikem během vyhlašování. Jsou vůbec výsledky této kategorie nutné vyvěšovat? Koho vlastně zajímají víc: děti nebo rodiče? Nebo by na lístečku místo hodnocení pořadí 39. místo z 56 mohl vyjet usměvavý smajlík hodnotící, že je ražení OK? Najdeme spoustu dětí, které měly po doběhu do cíle radost z nalezení všech kontrol, kterou jim po vyčtení čipu zkazilo zkouknutí výsledkové listiny.
H10F (L, N), D10F (L, N)
První samostatný závod pro dítě je zpravidla na fáborkové trati, v rámci oblastí je označováno různě - DH10F, DH10L nebo DH10N. Fáborková trať někdy může být nahrazena smajlíky - tato varianta je o mnoho těžší a vyžaduje, aby dítě již mělo základy orientace s mapou. Zmíněné kategorie bývají první zkouškou, kdy se dítě odváží vydat na trať samo bez rodičů. Zpravidla jsou ve věku 7-10 let, tedy většinou již školního věku. Překonání prvního zásadního momentu - na trati je dítě samo, bez vnější pomoci (byť částečně můžeme fáborky označit za rádce na jejich cestě) - by podle nás mělo být dítě odměněno. Zvládlo zásadní krok, i když trať se podaří více, či méně. Významná je rovnováha mezi vnitřní a vnější motivací. Je ideální, aby děti začínaly sportem ze zájmu a radosti, ale vnější motivace v podobě ocenění a podpory může být užitečným nástrojem ke zvyšování jejich zapojení a odhodlání. Můžeme si odpovědět na otázku: Proč odměnu nedostane dítě, které samo poprvé absolvovalo fáborkovou trať v 6 letech, a naopak na stupních vítězů vidíme desetileté, které má jednoduše delší nohy? Jak již bylo naznačeno, pro některé to může být motivace se zlepšovat a “dotáhnout” se na vzor. Pro jiné se jedná o demotivaci a jeho poslední závod. Kompromisem obou pohledů může být oceňování všech. Některé oceníme za skvělý výkon bez chyb, druhé pak za nalezení všech kontrol ve stanoveném pořadí.
Kde vidíme ideál?
Ideální by bylo pro všechny zmíněné kategorie nedělat výsledky, resp. nabídnout výsledky seřazené podle abecedy, klubu či jiného kritéria bez uvedeného času. A ocenit všechny úspěšné děti, které zvládly všechny nástrahy tratě a mají v čipu všechny kontroly. Podobně se rozhodli například pořadatelé letošního seriálu Czech O-Tour, kde v kategoriích HDR, D10F, H10F, D10 a H10 nebude vyhlašován vítěz jako v ostatních kategoriích, ale zcela všichni účastníci, kteří dokončí závod.
V rámci přípravy výsledků a rozšíření této myšlenky i mezi další závody naráží aktuálně tato myšlenka na dva problémy. Současný systém ORIS není postaven na to, abychom nahráli výsledky v jiném formátu než podle dosaženého času. Nemusíme sice nahrát výsledky těchto kategorií (nebo jen jako dokument PDF), ale zase nám závodníci nebudou započítáváni do počtu absolvovaných závodů. Tedy mezi aktivní členy našeho svazu, které vykazujeme v rámci dotačních titulů Můj klub nebo Organizace sportu zastřešující Národní sportovní agenturou.
Kromě ORISu je problém zpracování nestandardních výsledků i v rámci softwarů pro vyčítání výsledků (Kramer Software, OB 2000 nebo Quick Event), proto pravděpodobně v blízké budoucnosti se tato myšlenka bude rozšiřovat pomaleji.
Vyhlašování všech účastníků v těchto kategorií je však minimum práce pro pořadatelé a nákup drobných cen by neměl zatížit rozpočet akce (mnohdy se s úspěchem dají využít třeba i propagační předměty např. zdravotních pojišťoven a podobných institucí, které sportování dětí podporují). Příklady takových odměn: Může se jednat o drobnou sladkou odměnu, ale třeba i diplom nebo omalovánky s orienťáckou tématikou, pexeso, malou medaili, perníček se zdobením motivy OB, magnetku či placku s motivem OB nebo logem závodu, různé samolepky nebo tetovačky s motivy orienťáku či populárních pohádek - fantazii se meze nekladou!
