Petr Klimpl: Příklady dobré praxe z VČO aneb Impulsy 2024 II

Na počátku roku se objevily materiály týkající se zejména veřejnosti a mládeže. S některými souhlasím, s některými již méně (proč sjednocovat název kategorií v jednotlivých oblastech a vícedenních závodech, když se chlubíme, že orienťák je velmi rozmanitý, a jedním z úkolů orienťáka je přízpůsobit se různým podmínkám :-)).

Foto: Oddíl OB Kotlářka Praha

Ale chci psát o něčem jiném. Nalákáme veřejnost všeho věku, nalákáme mládež. První závod si vyzkoušejí trať P (OPEN) či HDR, druhý také, ale od třetího závodu hledají něco jiného. Chtějí-li se orienťáku věnovat dlouhodoběji a systematičtěji, tak hledají klub, v kterém by se mohli připravovat (trénovat), zde jde především o mládež. Na samostatný materiál je, zda jsme v klubech na zvýšený zájem připraveni. Asi moc ne…

Ale pokud se jim náš sport zalíbí, tak se chtějí měřit s lidmi, kteří jsou na tom stejně věkově, genderově, ale i výkonnostně. A to jim tratě P (OPEN) rozhodně nenabízejí, ale ani tréninkové tratě (třeba T). Všem nabízíme kategorie, které jsou pro ně vhodné genderově a věkově, ale rozhodně ne odpovídající jejich schopnostem. Žák, který přijde na závod po pár akcích absolvovaných s rodiči, se nemůže měřit se soupeři, kteří se orienťáku věnují déle, třeba i několik let. Pro každého z nich musíme připravit tratě, které je baví a které je neodradí. Obdobně je to i u jejich rodičů. Pokud pošleme takového závodníka na trať stejnou, jako běží třeba bývalý reprezentant, který ještě trénuje, tak je to pro takového začátečníka na klasice celodenní výlet, který ho až na vzácné výjimky pro náš sport nenadchne. Pokud přizpůsobíme trať takové kategorie začátečníkům, tak se to zase nebude líbit těm zkušeným a trénujícím.

Foto: Petr Kadeřávek

Cesta vyhovět všem je, jmenuje se PODKATEGORIE. Ve Východočeské oblasti se kategorie dělí na podkategorie již 40 let (v té době to stejné jako první zavedli v Moravskoslezském kraji, kde byl velkým propagátorem Honza Soukal, ale dlouho jim to nevydrželo). O co jde. V závodech oblastního žebříčku jsou vypisovány podkategorie C a D. A ke stavbě tratí je vydána jednoduchá metodická pomůcka s názvem „Některé zásady pro stavbu tratí závodů Východočeské oblasti“ (http://www.vco-ob.cz/dok/vco24-stavba_trati.pdf), v níž jsou některá doporučení týkající se stavby tratí podkategoriích C a D:

• žactvo: rozlišení v orientační náročnosti, délky podkategorií C a D mohou být přibližně stejné
• dorost: rozlišení orientační náročností i délkou – podkategorie D: nižší náročnost, délka cca ¾ délky tratě podkategorie C
• dospělí: rozlišení délkou (orientační náročnost stejná) – podkategorie D: délka cca o 25 % kratší než trať podkategorie C
• veteráni: rozlišení délkou (orientační náročnost stejná) – podkategorie D: délka cca o 1/3 kratší než trať podkategorie C

Jsou tam i další doporučení ke stavbě tratí pro kategorie D10C, 10N, P, T či HDR.

Foto: Oddíl OB Kotlářka Praha

Už slyším připomínky typu, to se vám to rozděluje, když vás je tolik, či, to bude tratí, které pořadatel musí postavit… Začnu počtem tratí. Ve zmíněné metodické pomůcce je i doporučení pro slučování kategorií na stejnou trať, takže zase tolik tratí navíc není. A počet závodníků? My jsme začínali s počtem závodníků na závodě kolem 500, a právě zavedení podkategorií, a tím odpovídající nabídce náročnosti a délky se počet závodníků na oblastních závodech blíží téměř tisícovce.

Jak už jsem napsal, rozdělení v žactvu umožňuje začátečníkům běžet snadnější trať, těm zkušenějším trať orientačně obtížnější.

A Jedno číslo z věteránských kategorií: V kategorii D45 v letošním hodnocení Východočeského poháru najdeme v podkategorii C 60 závodnic, v podkategorii D pak 73 závodnic. Obdobně je tomu i v dalších kategoriích veteránů. A tito závodníci/závodnice jezdí většinou (kdysi jsem došel k číslu 80 %) jen na oblastní závody. A proto je jim třeba nabídnou i odpovídající počet závodu v daném regionu.

Doporučení: Zkuste to, nebojte se toho, zpočátku k tomu bude nedůvěra, ale za 2-3 roky tomu lidi přijdou na chuť.

Foto: Petr Kadeřávek

A ještě jedna dobrá věc z praxe ve východních Čechách. Dvakrát ročně tam vychází SPOLEČNÝ ROZPIS OBLASTNÍCH ZÁVODŮ, na jaře a na podzim. Všechna nutná společná ustanovení jsou v takovém materiálu jen jednou, a jednotlivému závodu je pak věnována třetina stránky s nutnými údaji. Pro závodníky (i pro ty nové, tedy pro veřejnost) je to daleko přehlednější a určitě se v tom lépe orientují s tím, že si vše mohou naplánovat na celé pololetí.

Těch dobrých zkušeností je rozhodně více, já jsem vypíchl jen ty dvě, které se nám v oblasti nejvíce osvědčily.